Kloboučnická dílna: od plsťového šišáku k hotové kremě
Materiály o tom, jak se klobouk tvaruje na dřevěné formě, proč pára a apretace drží tvar, jak se pracuje s drátěným obrysem a co znamená dobře padnoucí obvod hlavy.
Řemeslo, které se dá popsat konkrétně
Klobouk vypadá jako jednoduchý předmět, ale vzniká postupem, který má svoji logiku a své pořadí. Nejprve je materiál — plsťový šišák, slaměný výlisek nebo kus textilu. Pak forma, na které materiál dostane objem. Potom pára, tah rukou, sušení, ztužení a teprve nakonec stužka, podšívka a potní pásek. Když se jeden krok přeskočí, projeví se to o dva kroky později: krempa se zvlní, dýnko ztratí ostrou hranu, klobouk po prvním dešti povolí.
Brazeda shromažďuje právě tyhle souvislosti. Nepíšeme o módních sezónách ani o tom, co se právě nosí. Zajímá nás technická stránka: jak se materiál chová, co s ním dělá vlhkost a teplo, proč se apretuje a jak se tvar udrží i po letech nošení. Texty jsou psané tak, aby jim rozuměl někdo, kdo si zkouší první klobouk doma, i někdo, kdo už s formami pracuje a hledá vysvětlení konkrétního jevu.
Plsť, sláma a textil mají každý svůj způsob práce
Plsť je nejtvárnější ze tří základních materiálů. Zaječí a králičí srst dává jemný, hustý a pevný povrch, který drží ostrou hranu; vlněná plsť je levnější, měkčí a hůř snáší opakované přetvarování. Plsť pracuje s párou: vlhkost rozvolní zplstěná vlákna, ta se na formě posunou do nové polohy a při sušení tam zůstanou. Právě proto se plsťový klobouk dá tvarovat znovu, ale ne donekonečna — každé přetvarování vlákna trochu unaví.
Sláma se chová opačně. Sisal, parasisal, panama nebo pletený manilský cop jsou tuhé a lámavé za sucha, poddajné po navlhčení. Nepracuje se s nimi tahem, ale spíš tlakem a trpělivostí: navlhčit, nechat vlhkost projít do materiálu a teprve pak napínat na formu. Suchá sláma při násilném ohybu praskne a prasklina se už nedá skrýt.
Textilní klobouky — bavlna, len, vlněné tkaniny, samet — se většinou nešijí přes formu, ale ze střihových dílů. Tvar tu drží konstrukce: počet dílů, vložka, výztuha, prošití. Pro textil platí, že se chová podle směru osnovy a útku, a že šikmo střižený díl se protahuje. Kdo to nezohlední, dostane klobouk, který se po pár týdnech nošení nesymetricky vytahá.
Na co se dívat při výběru materiálu
- Hustota a pravidelnost plsti proti světlu — řídká místa se při napínání ještě ztenčí.
- U slámy pevnost a pravidelnost pletence, absence zalomení a odřených vláken.
- U textilu chování na šikmo: kus tkaniny natažený v ruce ukáže, kolik se protáhne.
- Barevná stálost — u přírodních materiálů se počítá s tím, že slunce odstín postupně mění.
- Tloušťka materiálu vzhledem k zamýšlené šířce krempy: široká krempa z tenké plsti se bude ohýbat.
Dřevěná forma jako základ tvaru
Kloboučnická forma je dřevěný blok, na kterém materiál získá objem. Většinou se pracuje se dvěma díly: formou na dýnko a plochou nebo mírně profilovanou formou na krempu. Lipové a topolové dřevo se používá proto, že je lehké, netříští se a snese opakované napínání i vlhko. Rozdělené formy s klínem umožňují sundat hotové dýnko i tam, kde má tvar užší okraj než největší obvod.
Pára materiál nezměkčuje ve smyslu „rozmočí“, ale mění stav vláken. U plsti stačí několik vteřin nad tryskou nebo nad hrncem s vroucí vodou: materiál ztmavne, zvláční a začne se poddávat. Práce má být rychlá, protože plsť schne rychle a v polovině napínání se přestane hýbat. U slámy se používá spíš delší, mírnější napaření nebo krátké namočení a odležení v igelitu, aby vlhkost prostoupila rovnoměrně.
Napínání samo je věc pořadí. Materiál se přitáhne k formě nejdřív ve čtyřech protilehlých bodech, pak se postupně dopíná mezi ně, aby se napětí rozložilo. Provázek nebo gumové lano se zatáhne do rýhy pod dýnkem, přebytek se rozprostře do krempy a vyhladí od středu ven. Klobouk pak zůstává na formě, dokud úplně nevyschne — u plsti obvykle přes noc, u slámy déle.
Postup formování ve zkratce
- Zkontrolovat materiál proti světlu a odhadnout, kam padne slabší místo.
- Napařit rovnoměrně, bez lokálního přehřátí jednoho místa.
- Nasadit na formu a zajistit ve čtyřech bodech.
- Postupně dopnout obvod, hladit vždy od dýnka ke kraji krempy.
- Zatáhnout provázek do rýhy a upravit přechod dýnka do krempy.
- Nechat uschnout na formě, teprve pak sundat a ořezat krempu.
Proč tvar drží — a proč někdy povolí
Apretace je ztužení materiálu, které rozhoduje o tom, jestli klobouk vydrží tvar i mimo dílnu. U plsti se používá šelak, disperzní ztužovadla nebo tovární apretura naneseného šišáku; u slámy nejčastěji šelakový roztok nebo bezbarvý lak. Nanáší se z rubu, tence a ve více vrstvách, protože jedna silná vrstva zaschne do křehké kůry, která praská v ohybu.
Množství apretury se řídí tím, co má klobouk dělat. Měkký, poddajný tvar snese minimum ztužení. Ostrá hrana krempy, pevné dýnko nebo klobouk, který se má nosit v proměnlivém počasí, potřebují vrstev víc. Přeapretovaný klobouk se pozná hmatem: je nepříjemně tvrdý, na ohybu se leskne a v místě zlomu se časem objeví bílá linka.
Většina případů, kdy tvar povolí, má jednoduché vysvětlení — klobouk zmokl a uschl bez podpory, ležel dýnkem dolů, nebo byl uložen v teple. Vlhkost vrátí vlákna do pohyblivého stavu a gravitace pak dokončí zbytek.
Dva díly, které určují celý výraz
Dýnko a krempa spolu tvoří proporci, kterou oko vnímá dřív než materiál nebo barvu. Vysoké dýnko s úzkou krempou působí vertikálně a přísně, nízké dýnko se širokou kremou vodorovně a měkce. Přechod mezi nimi — ostrý, zaoblený, s vtlačeným žlábkem — je místo, kde se pozná pečlivost práce.
Tvarování dýnka má několik ustálených typů: rovné válcové, zúžené směrem nahoru, s podélným vmáčknutím, s promáčklinami po stranách. Každý z nich vzniká jinak: některé přímo na formě, jiné až dodatečně v ruce nad párou. Krempa se řeší až po dýnku — nejprve se ořízne na cílovou šířku, pak se dorovná a nakonec případně zvedne, sklopí nebo zvlní.
Rozhodnutí, která je lepší udělat předem
- Cílová šířka krempy — ořezat se dá jen jednou a jen směrem dolů.
- Výška dýnka po vmáčknutí, ne před ním; vmáčknutí ubere několik centimetrů.
- Zda bude okraj krempy ponechán řezaný, zažehlený, obšitý stužkou nebo podehnutý.
- Šířka a umístění stužky ve vztahu k výšce dýnka.
- Zda se počítá s drátěným obrysem po obvodu krempy.
Kostrové klobouky a drátěný obrys
Ne každý tvar se dá vytvořit na formě. Asymetrické, výrazně zvlněné nebo velmi široké tvary stojí na konstrukci: kostře z kloboučnického drátu, síťoviny nebo ztužené tkaniny, kterou pak potahuje vrchní materiál. Kloboučnický drát je měkký, opředený bavlnou nebo papírem — dá se ohýbat rukou a přišít, ale zároveň si ohyb pamatuje.
Drátěný obrys po okraji krempy plní dvě funkce. Za prvé drží linii, která by v samotném materiálu časem povolila. Za druhé umožňuje krempu vědomě modelovat: zvednout ji na jedné straně, sklopit na druhé, nechat v ní jemnou vlnu. Konce drátu se přesahují o několik centimetrů, ovinou nití a nikdy se nespojují přímo v přední ose, kde by byl spoj vidět a cítit.
Kostra se vždycky staví na obvod hlavy, ne na hotový vnější tvar. Nejdřív vznikne uzavřený kruh hlavového obvodu, k němu se připojí vodicí dráty do stran a teprve pak se dotváří silueta. Opačný postup vede k efektnímu tvaru, který na hlavě nesedí.
Stužka, podšívka a potní pásek
Dokončovací prvky nejsou dekorace navíc — drží klobouk pohromadě a rozhodují o pohodlí. Rypsová stužka po obvodu dýnka zakrývá šev mezi dýnkem a krempou a zároveň sjednocuje napětí materiálu. Přišívá se skrytým stehem, se spojem vzadu nebo na levé straně, s mírným přesahem, aby se konec nedřepil.
Potní pásek uvnitř je nejvíc namáhaná část celého klobouku. Kůže je pohodlná a odolná, ale reaguje na pot a časem tvrdne; rypsová stuha je levnější a snadno vyměnitelná. Pásek se přišívá tak, aby šev nebyl cítit na čele, a jeho spoj se nechává vzadu. U klobouků, které se nosí denně, se počítá s tím, že pásek se jednou za čas vymění — je to běžná údržba, ne oprava.
Podšívka je nepovinná. Přidává na úpravnosti a chrání vnitřní stranu dýnka, ale u lehkých letních slaměných klobouků se často vynechává kvůli prodyšnosti. Pokud se použije, měla by být volnější než dýnko, aby se při nasazení nenapínala.
Obvod hlavy a úprava na míru
Obvod se měří krejčovským metrem vodorovně kolem hlavy — nad obočím, nad ušima a přes nejširší místo vzadu. Metr má ležet tam, kde bude sedět potní pásek, ne výš. Rozdíl několika milimetrů je znát: příliš těsný klobouk zanechá otlak na čele, příliš volný se posouvá při každém pohybu a při větru neudrží.
Hlava navíc není kruh. Většina hlav je mírně oválná v podélném směru, některé výrazně. Klobouk s kruhovým vnitřním obvodem proto tlačí na čelo a nad ušima nechává mezeru. Řeší se to buď oválnou formou, nebo vypodložením potního pásku na dvou místech.
Drobné úpravy, které lze udělat bez přeformování
- Zúžení o půl až celé číslo vypodložením potního pásku páskou z plsti nebo molitanu.
- Rozšíření mírným napařením hlavového obvodu a roztažením na roztahovacím kruhu.
- Vyrovnání oválu vypodložením pouze vpředu a vzadu, ne po celém obvodu.
- Výměna tvrdého potního pásku za měkčí, pokud otlačuje čelo.
- Kontrola posazení: klobouk má sedět rovně, ne opřený o uši.
Údržba a skladování bez zbytečných ztrát
Většina poškození vzniká mimo nošení. Klobouk odložený dýnkem dolů na stůl postupně rozšíří hlavový obvod a zdeformuje přechod ke krempě; správné je odkládat ho krempou vzhůru nebo na stojánek. Ve skříni je nejlepší krabice, ve které se klobouk ničeho nedotýká, s papírem vyplněným dýnkem u měkčích tvarů.
Plsť se čistí za sucha kartáčem s měkkými štětinami, vždy proti směru hodinových ručiček po obvodu, aby se vlas srovnal jedním směrem. Prach ze slámy se odstraňuje suchým hadříkem nebo měkkým kartáčkem; voda a mýdlo slámu odbarvují a rozvolňují pletenec. Mastné skvrny na plsti se dají zmírnit jemným smirkováním velmi jemným papírem, ale je to zásah, který ztenčuje materiál.
Zmoklý klobouk potřebuje jediné: uschnout ve svém tvaru, mimo topení a slunce. Nasadit na formu nebo na obrácenou mísu odpovídající velikosti, krempu srovnat rukou a nechat být. Sušení u radiátoru vysuší apreturu nerovnoměrně a plsť pak zůstane vlnitá.
Krátký přehled pro běžný provoz
- Odkládat na krempu nebo na stojánek, nikdy dýnkem dolů.
- Brát za krempu vzadu a vpředu, ne za vmáčknutí dýnka — tam se plsť nejdřív prodře.
- Sušit volně při pokojové teplotě, ve tvaru.
- Skladovat v krabici, bez tlaku shora, mimo vlhký sklep i horké podkroví.
- Slaměné klobouky přes zimu vyplnit papírem, aby dýnko nesedlo.
- U vlněných materiálů počítat se zavíječi: čistý klobouk a uzavřená krabice.
Vybavení dílny od nejnutnějšího po specializované
Kloboučnická dílna se dá postavit postupně. Bez čeho se neobejde ani první pokus: zdroj páry, jedna forma odpovídající obvodu hlavy, silná nit a jehly, ostré nůžky a provázek nebo gumové lano na stažení. S tímhle základem vznikne jednoduchý plsťový klobouk s rovnou krempou.
Další vrstva vybavení řeší přesnost. Konformátor nebo alespoň měřicí pásek pro obvod, roztahovací kruh pro drobné úpravy velikosti, žehlička s regulací teploty a hladká podložka na dorovnání krempy, řezací pomůcka pro pravidelné ořezání okraje. Teprve pak přicházejí specializované formy pro jednotlivé tvary, kterých se v dílnách hromadí nejvíc.
Nástroje mají svoji vlastní údržbu. Dřevěné formy se skladují v suchu, nikoli u topení, protože při vysychání praskají; drobné otřepy se obrušují, aby se do materiálu neotiskly. Jehly na plsť se tupí rychleji, než se čeká, a tupá jehla trhá vlákna místo aby procházela mezi nimi.
Spojení s redakcí projektu
Brazeda je informační a redakční projekt. Publikuje texty o kloboučnickém řemesle a nenabízí zakázkovou výrobu, opravy ani prodej. Pokud máte k některému tématu poznámku, upřesnění nebo dotaz, napište na [email protected]. Odpovídáme, jak nám to dovolí čas přípravy dalších materiálů.
Podrobněji je záměr projektu popsaný na stránce O projektu.